V našich zeměpisných šířkách je výskyt zajímavých a moderně pojatých elektronických projektů stále ještě poměrně vzácný, proto lze vzít za vděk každou novou nahrávku, byť často jako celek vytvářenou takřka na koleně. Mezi takové patří i aktivity královéhradeckého projektu Neutrino, čile podporované vlastním labelem Mufonic a webovými stránkami http://www.mufonic.net/.

Své nejnovější album Rhizomatic Sound koncipoval Neutrino jako splitové společně se spřízněným členem stáje Mufonic - projektem Selectone "podle myšlenky rhizomy francouzského filozofa Deleuze jako nikde nezačínajícího ani nekončícího kořenového systému rozvětvujícího se do všech stran, bez zjevného středu." Nejsem si sice zcela jist, zda je tomu tak v souladu se záměrem či naopak v jeho rozporu, ale již po prvním poslechu je zřejmý rozdíl jak ve způsobu vzniku skladeb obou protagonistů, tak v jejich pojetí i celkovém vyznění.

Neutrino se oproti předešlému albu Seance Fiction sice nevzdal downtempových teritorií ani neměnných rytmických vzorců, svoji lehce čitelnou samplovací techniku, při které původní zdroje zvuku nechává znít v takřka nezměněné podobě, se však pokusil vyexponovat odvážnějšími kombinacemi. Jeho jinak v podstatě poklidná, takřka nokturnální elektronika je tak narušována nájezdy různých nepatřičných a vzájemně neslučitelných zvukových motivů (španělská kytara, jazzové piano, orchestrální motivy), ve výsledku se však snaha o větší experimentálnost poněkud míjí účinkem. Všechny čtyři tracky v jeho podání působí nedotaženě, někdy pak až příliš průhledně (viz např. bezelstné použití basové linky od Pražského výběru v Pantone (Reminiscent Folk). Naprosto zbytečným prvkem je rovněž časté nasazení dnes již konjunkturálního vinylového praskotu a tak asi jediným světlým momentem je druhá půle skladby Rhizomatic Existence se zajímavě zkresleným zvukem.

Nechtěný a nevyhlášený souboj obou protagonistů tak vyznívá zřetelně ve prospěch méně známého one-man projektu Selectone. Jeho úvodní track Tomorrow Night (Land On My Roof) svým lehce trip-hopovým rytmem sice ještě navazuje na předešlý rytmičtější charakter Neutrinových skladeb, dále však Selectone "kráčí" vstříc větší krystalické čistotě, dotaženosti a ve výsledků zřetelnější emotivnosti. Zádumčivá Life Between The Wires evokuje Briana Ena z jeho alba Nerve Net (pěkné zapojení pianového motivu), v Subdreams si pak Selectone ve zdravé míře pohrává s metodou clicks'n'cuts, aby nakonec všechny tyto současné "výdobytky" světové elektroniky přetavil do zcela průzračné a neexperimentující "instrumentálky" One Way.

Podobně znějících nahrávek však dnes ve světě vycházejí tuny, jen málokomu se přitom podaří přijít s osobitým a nezaměnitelným zvukem. Známějšímu Neutrinovi k tomu tentokrát chyběl větší cit, i když jeho chuť a odvaha hledat nové cesty je navýsost sympatická. Selectone zase naznačil, že někdy méně znamená více, a že každý se může pokusit "o svých pět minut slávy". Teprve další jeho nahrávky nám totiž ukáží, zda si jeho jméno zapamatujeme na nějaký delší čas.

Igor Nováček, FreeMusic, 24.06.2004
Free Music